Osvětim, Novinky, Jídelníček...

4. května 2013 v 18:37 | Misterioa |  Deník
Tak se zase poslušně hlásím. Tentokrát z deníčkem.

Včera jsem se neozvala z jednoho prostého důvodu. Se školou jsem jela do Polska do Osvětimi. Přijela jsem o čtvrt na deset a to jsem byla tak akorát zrálá se umýt a jít spát. Navíc, jídelníček taky nic moc, to víte, sedět v autobuse, všichni vám něco nabízí, navíc i vy něco máte. Nic pěkného a nejsem na sebe vůbec pyšná.

Btw. teďka jsem se posledních pár dní nevážila. Zvážím se až v pondělí, nechci se vážit každý den, ale třeba obden, tak uvidím, jak se mi to povede. Jinak jsem to dostala, takže uvidím, jaké číslo na mě vybafne.
Dnešní jídelníček: oběd - špagety s kečupem. Zatím jsem nic jiného neměla a ani nic nechci. Ozvu se zítra s jídelníčkem zase.
Um... pohrávám si s myšlenkou, že se vám "ukážu". Mou tvář. Ale nevím, nejsem si zase až tak hodně jistá, zda to chci udělat. Abych toho později nelitovala. Ale své tělo vám ukázat chci, brzy. Ať posoudíte, zda už jde něco vidět. Hodně lidí mi říká, že jde vidět, že jsem zhubla, ale mně nepřipadá, že by to šlo až tak hodně vidět.

So... konec této debaty. Pojďmě se podívat na mé zážitky z Osvětimy, z cesty, z dojmu a z vraždícího řidiče, který byl šíleně nepříjemný. Nakonec dám i pár fotek.


S holkami jsme si sedly pěkně dozadu. Seděla G., já, D., M. a A. Před námi seděli kluci. Haha, chudáci. Víte, právě v autobuse jsem si uvědomila, že tuto třídu za chvíli opustím a přijdu do nové. Jsem pořád toho názoru, že chci z mé třídy vypadnout, ale ti, se kterýma se moc nebavím, zůstali ve škole a vzadu jsme byli jen ti, kteří jsme se fakt celkem bavili a... bylo to fajn. Neřešte mé špatné vysvětlení, nedokážu to vysvětlit. :D
Za Ostravou jsme zastavovali na benzince a já si s kamarádkou koupila horkou čokoládu. Ti blbečci po mně chtěli 30 kč, ale jelikož jsem horkou čokoládu neměla už pěkně dlouho, koupila jsem si jí. Samozřejmě, že v autobuse jsem se polila, to bych nebyla já, že ano. Ale kapesníkem jsem ty džíny pořádně vydrhla a nic nešlo poznat, jsem kouzelník!
Hrozně mě baví cestování, i tím autobusem. Je to prostě zábava, takže 4 a půl hodiny uběhly jak nic. Už se těším, až v autobuse pojedu do Paříže, i když... to budu sedět asi sama. :( Sakra, proč nemohla jet se mnou kamarádka? Teda, já do Paříže nejedu sama, jedu se sestrou a jejím přítelem, takže je jasné, že ona bude sedět s přítelem. A mně asi dají k přisednutí nějakého gympláka, nebo budu sedět sama. Pche, to radši budu sedět sama. :D

Ale dál pokračuju. Vylezli jsme s autobusu a pak vylezl řidič autobusu a začal po nás řvát, že tam už bordel nechce vidět a já nevím, co všechno. Takže všichni na něho, jako WTF? Však jsme ten autobus neopustili napořád, za několik hodin se vrátíme a pojedeme domů, takže bychom si ten "bordel" uklidili. Prostě bez komentáře.
Další hodinu jsme museli čekat na parkovišti, protože jsme prohlídku měli zarezervovanou až na dvě hodiny. A když jsem s kamarádkou uviděly jednoho černocha, "šly" jsme za ním. Teda, kolem jeho auta, do kterého jsme se dívaly.

Asi o tříčtvrtě na dvě jsme se pomalu vydaly k pokladně. Teda, fronta dlouhá jak to parkoviště! Ale jelikož jsme to měli zarezervované, všechny jsme je předběhli, haha. Dostali jsme sluchátka, průvodce a začala prohlídka.
Jedním slovem - šílené. Nedokážu slovy popsat své pocity. Myslím, že si ani nedokážu představit, co zažívali. A jak nám průvodce vyprávěl: "Žena sem přijela, měřila 160 cm a vážila 75 kg. Když tady byla, vážila 23 kg." Hrůza.
Plynové komory, místnosti o rozměrech 90x90 cm, kde ve stoje spalo až 6 lidí! Botičky, oblečení... šílené. Fotky vám toho možná řeknou víc.

Když prohlídka skončila, jeli jsme do druhého tábora, kde jsme strávili asi půl hodiny. Ty postele, kde spali až tři lidi, to je šílené. A pak jsme odjeli domů. Opět jsme se zastavili na benzince a já si opět koupila horkou čokoládu. Zapomněla jsem dodat, že po příchodu do autobusu jsem zjistila, že mi řidič vyhodil kelímek od té čokolády, který jsem si chtěla nechat. :D Co on mi má vůbec co hrabat do mých věcí? Sice to bylo v té síťce v sedačce, ale pořád je to moje místo, já z toho autobudu nadbro neodešla, takže jsem si na druhé zastávce benzinky vzala čistý kelímek a že si ho vezmu do autobusu, i kdyby měl nějaké kecy. Protože on nám říkal, že už tam nic z benzinky nechce vidět.

U autobusu jsme s holkami musely vypít svojí čokoládu/latté, já si kvůli řidiči spálila jazyk, jak byla čokoláda horká, protože on spěchal a já teďka už byla venku poslední, učitelé a řidič venku a já se ozývám: "Ale tak čistý kelímek si snad vzít do autobusu můžu, ne? Když si ho hned schovám." Řidič se na mě podívá: "Ne, zůstane to zase v autobusu." "Říkám, že si ho hned schovám." "Na co ti bude?" ozývá se učitel. "Chci ho," trvám na svém. "Zůstane v autobusu," opakuje řidič. Tak se k nim blížím (do té doby jsem stála u popelnic a vyhazovala kelímek ve kterém byla čokoláda.) Krčím rameny a povídám: "Tak já nemůžu za to, že jste mi ten minulý kelímek vyhodil, i když jsem si ho chtěla nechat." "On by tam zůstal, on tam byl bordel. Tam nikde nebylo napsáno, že se to nemá vyhazovat, tak jsem ho vyhodil." "Já si ho chtěla schovat až bychom přijeli domů." "Příště si tam dej cedulku: Nevyhazovat," směje se učitel. "Jo, příště si to tam dám," usmívám se, stoupám po schodech v autobusu a v ruce držím kelímek.

Netřeba dodávat, že nám chcípnul motor a řidič nám rozsvítil až na poslední dvě minuty v autobuse. Protivný chlap. Tak a teď fotky.
















 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 afr0dita afr0dita | Web | 5. května 2013 v 8:46 | Reagovat

Taky jsme byli se školou v Osvětimi. Je to  hrůza. Ale určitě se tam chystám ještě jednou, ale s přítelem. On tam ještě nebyl. Jde vidět, že sis to tam moc pěkně užila. To je dobře :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama