Paříž (Zážitky, Fotky)

31. května 2013 v 21:54 | Misterioa |  Deník
Zdravím vás, včera jsem přijela domů z Paříže. Bylo to úžasné a nezapomenutelné, do toho města jsem se zamilovala a málem jsem odjezd obrečela, jak jsem tam ještě chtěla zůstat. Přivezla jsem si spoustu zážitků. Napíšu tady takový souhrn, co se vše dělo, protože se z toho potřebuju vypsat. Přidávám i nějaké fotky, ale nebudu na nich já, pořád si chci zachovat nějakou anonymitu.


Odjezd do Paříže byl v jednu hodinu odpoledne. Jak jsem psala, seděla jsem s neznámou holkou, nakonec bylo celkem v pohodě a prohodily asi pár vět, ale jinak jsme se nebavily. Já se hodně bavila s lidmi, kteří seděli za mnou a naproti mně.
O půl třetí ráno jsme projeli hranice Francie. Byl skvělý pocit, když jste viděli ceduli, že Paříž je od vás nějakých 351 km. Spát v autobuse se nedalo, možná jsem spala tak hodinu a půl za celých 21 hodin. Do Paříže jsme sice dojeli v podstatě kolem půl 9, ale jelikož tam je šílené doprava, trvalo to hrozně dlouho. 7 km jsme ujeli za půl hodiny.
Jako první návštěva Paříže byla Eiffelova věž. Jakmile jsme vystoupili z autobusu, nahrnuli se k nám černoši, kteří nám pořád nabízeli Eiffelové věže. Nedali si pokoj, a když jste řekli jednou ne, za dvě minuty přišli zase.
Sestra teda koupila malé Eiffelové věže a tak jsem tam u ní stála, sestra hledala v peněžence peníze a teďka cítím, jak ten černoch, který prodával ty Eiffelovky ségře, mě plácá po prdeli a ptá se mě: "Do you love me?" Tak si v duchu říkám, jestli jsem mu správně rozuměla, tak se ptám: "What?" A on mě znovu plácne po prdeli a opakuje: "Do you love me? I love you." Tak se zamračím, zasměju se a říkám: "No!" a radši od něho co nejdál prchám. Jenže, to byl teprve začátek.
Čekali jsme asi čtvrt hodiny na vstup, ale ten výhled z Eiffelovky byl úžasný. Vidět to všechno. Paráda. Z Eiffelovky jsme pak jeli lodí po řece Seině k Louvru. Můžu vám říct, na té lodi byl fakt pěkný kluk, co tam pracoval.
Když jsme byli u Louvru, šli jsme dovnitř. Já teda se sestrou a s jejím přítelem jsme se šli podívat na Monu Lisu a pak jsme šli ven. Boleli nás nohy a tak jsme se rozhodly, že se posadíme k fontáně a budeme na ně čekat. Já zrovna dělala něco na mobilu, takže jsem šla pomaleji a šla jsem asi 5 metrů za sestrou. Když jsme u fontány, slyším jenom: "Wow, wow, wow." Tak se podívám a tam na mě čumí nějaký Francouz. Shodou okolností si sestra a její přítel si sedli vedle něho a jeho kamaráda, tak jsem si sedla vedle sestry, abych neseděla vedle toho Francouze.
Asi po čtvrt hodině jsem se rozhodla, že se půjdu podívat, jestli někde poblíž neprodávají nějaké pití, protože jsem měla žízeň a naše zásoby už došly. Tak jsem se postavila a ten Francouz na mě začal něco mluvit francouzsky. Hodila jsem ignor a odešla se podívat po tom pití. Jenže jsem po pár metrech dostala takový zvláštní pocit, takový ten, když si myslíte, že vás někdo sleduje. Tak jsem se otočila a co nevidím. Ten chlap měl otočenou hlavu a sledoval mě, kam jdu. Tak jsem se zase dala do pohybu a po pár metrech se znovu otočím a on mě pořád sledoval.
Když jsem se vrátila k sestře, už nám pomalu končil čas rozchodu, tak jsme šli všichni na místo srazu. Šťastně jsem se zbavila toho Francouze.
Dál se pokračovalo po památkách, kostelech atd. Do hotelu jsme jeli metrem a pak pešky. Ubytovali jsme se asi v devět hodin večer. Všichni utahaní jak já nevím co, takže jsem akorát skočila do sprchy, vybalila, dala do notebooku fotky, protože jsem už neměla místo, napsala esemesky a šla spát.


Úterý začalo hekticky. Když jsem se probudila a podívala se na mobil, ukazoval, že je pět minut po osmé hodině. V duchu jsem říkala, že to musí být pokažené, protože přece o půl osmé byla snídaně a my nemohly spát do osmi! Takže jsem vzbudila sestru i jejího přítele, rychle jsme se nachystali a šli hned do autobusu. Takže jsme zmeškali snídani (aspoň jedno + pro mě).
Autobusem jsme jeli do Versailles. Dojeli jsme tam asi po hodině. Doprava v Paříži je fakt šílené, několikrát jsem se normálně bála, že mě na cestě zajedou.
Když jsme vystoupili z autobusu, hned se k všem zase nahrnuli černoši a snažili se nám prodat Eiffelovky a další suvenýry. Takže samá opakování: "No, I have." "No, sorry, I have." "I don't like, sorry."
Na vstup do zámku a zahrad jsme čekali asi půl hodiny, pršelo, takže skvělé počasí. V zámku jsme byli teda hodně dlouho a na zahrady nám dal hrozně málo času, až jsem na něho byla naštvaná. Zrovna ty zahrady jsem chtěla hrozně vidět a on nám dá na tak velké zahrady asi tři čtvrtě hodiny.
Když jsme se vraceli zpátky do autobusu, byli všude kolem všech autobusů ti černoši, a jak já jsem procházela, několik jich na mě zařvalo: "Lady Gaga! Lady Gaga!" Opravdu jsem nevěděla, co si myslet.
Pak byly další prohlídky, Vítězný oblouk a další. Pak zase jet metrem a zpátky do hotelu. Já teda většinu cestu metrem, a když jsme chodili, byla s holkou, se kterou jsem se tam seznámila přes sestru. Byla moc fajn, hodně jsme se nasmály a hodně jsme si povídaly, když už jsme nemohly skoro ani chodit. Já si fakt spíš rozumím se staršími lidmi, než s mými vrstevníky.
Když jsme u toho metra, musím se vám podělit s nechutným zážitkem. Sedíme si takhle s tou kamarádkou (říkejme ji třeba L.) v metru a opodál stojí bezdomovec-opilec. Bavím se s L. a najednou se ten bezdomovec ke mně přiblížil a natahoval, že mi sáhne na hlavu. Tak já samozřejmě, že se odtahovala k nějaké černošce, která seděla vedle mě a říkám mu česky: "Škoda, že ti jako nerozumím." On mi totiž říkal něco francouzsky.
Dál mlel a nakonec ukázal, jakože se mnou chce spát. To jste snad nezažili můj pohled. Nakonec si teda všimnul, že už musí vystupovat, protože nevím, co by se dělo dál. Ale tak jako, celé metro se smálo, proč ne. Já se teda pak smála taky. Ale nechutné, fakt nechutné.


Středa. Vstávala jsem v šest hodin. Muselo se vše zabalit, jelikož jsme ve středu odjížděli. Taky než se nachystáte a tak… na snídani jsme šli před půl osmou. Já si dala lupínky s mlékem a jednu mini bagetu. Všichni ostatní takových pět-šest baget. :D
Po snídani jsme dali do autobusu naše zavazadla a pěšky jsme šli po Paříži. S L. jsme zase celou cestu prokecaly, bavily se o Paříži…
Všichni jsme prošli kostely, nakupovali jsme a já nevím, co všechno. Nohy mě teda bolely, že to nebylo ani možné. O tři čtvrtě na sedm jsme nastoupili do autobusu a rozjeli se směr Česko. Vůbec se mi nechtělo odjíždět. Já se do toho města úplně zamilovala a říkala jsem, že se tam příště vrátím sama nebo třeba s kamarádkou, abych si prostě sama určovala čas a všechno, protože tři čtvrtě hodiny na zahrady fakt nestačí. Navíc jsem chtěla vidět noční Eiffelovku, vidět víc památek a na to tři dny fakt nestačí a příště bych si to město chtěla projít víc jako pravý Francouz a ne vypadat hned na první pohled jak turista. :D Tak třeba po maturitě.
Teď ještě nějaké fotky.










 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sisley Sisley | Web | 1. června 2013 v 14:43 | Reagovat

Také jsem byla v paříži, je to dva roky zpět... A bylo to úžasné, jako všechny krásné slavné historické města. Nedokážu pochopit jak může nějaké město s takovou atmosférou vzniknout. Chci shodit, kdyby jsi mě chtěla podpořit budu moc ráda :-)

2 CuMelKaa CuMelKaa | Web | 2. června 2013 v 13:53 | Reagovat

Waw do Parize chci jet snad cely svuj zivot.. =) zavidim ti ;)
JInak u me je soutez o njelepsi GIF..byla bych rada kdyby ses prihlasila ;)

3 Butterfly90 Butterfly90 | Web | 2. června 2013 v 21:08 | Reagovat

Ach... měla jsi se naprosto úžasně!!! Závidím tak krásný výlet... :-) A trochu závidím i ten zájem kluků o tebe... :-)

4 gabien gabien | Web | 3. června 2013 v 7:40 | Reagovat

Téda musíš být fakt velká kočka, když se ti dějí takové věci! Jen to možná sama ještě tak nevidíš, ale ostatní si už všímají. A až nám ta váha bude začínat tou 6, tak se o tebe asi porvou :)
Jinak ta Paříž určitě skvělý, možná se tam vypravíme s manžou o prázdninách.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama