Chata, Řev, Pád...

2. července 2013 v 17:40 | Misterioa |  Deník
Omlouvám se, že jsem nenapsala dřív, ale prostě jsem nestíhala. Jídelníček začnu zase psát až od zítřka, teď tady vypíšu mé zážitky.

So... v pátek jsem se sbalila a v jednu hodinu odpoledne jsme vyjeli na chatu. Já, kamarád, sestra, od sestry přítel a děda. Když jsme na chatu přijeli, tak jsme to tam trochu uklidili a čekali, až dojedou ostatní. Nebudu vám říkat, co jsme všechno dělali atd. protože to bych tady byla do rána. Ale byla to zábava. Hráli jsme, kecali, jedli, pili. Já si teda otevřela griotku s džusem, že si vodku nechám na sobotu.
Večer teda bylo peklo. A obrovské. Vypustila jsem ze sebe dost nepěkných nadávek, kterých lituju pouze z jednoho důvodu. Přijel tam totiž pak ještě jeden kamarád. No a on se mi líbí a fakt jsem nechtěla, aby mě poznal takhle, když já vlastně taková nejsem, jenže ty nadávky byly potřeba, fakt jo. No, tak to mě jedině mrzí...
V sobotu jsem si teda otevřela vodku se Spritem. K obědu tam přijela máma s tetou a tak jsme všichni kecali. Bylo to fajn. Ani nevím, kdy odjely, na hodiny jsme se nedívala.
Asi o tříčtvrtě na 12 jsem šla s kamarádkou doprovodit kamarádku domů. Byla jí zima a musela brzo ráno vstávat a nechtělo si jí utrácet za taxika, protože to byly nějaké 3 kilometry, tak jsme se šly projít a tak ji doprovodit k hlavní silnici, kde byly lampy.
Haha, všude tma jak někde. Kamarádka posraná strachy, a když jsme se o půlnoci s ní loučily, zrovna začal ohňostroj, tak jsme šly hned s tou druhou kamarádkou na kopec a nádherně jsme viděly ohňostroj. Nazpátek jsme jen tak kecaly a spát jsem všichni šli asi ve 2 ráno. Celkem brzooo.
Jelikož jsem spala na zemi, kde jsem pod sebou nic neměla, byla jsem celá rozlámaná a ještě pořád jsem. Nekecám. Krk mě bolí a všechno... děs. Ale užila jsem si to, to je hlavní. :)

A teď trochu dramatu. U mě se fakt pořád něco děje.
Včera jsem se rozhodla, že pojedu na kolečkových k babičce ukázat vysvědčení. Když jedu nazpátek, do cesty se mi připlete kamínek, takže spadnu. Kousek od cesty byl barák a u toho baráku nějaká žena, která se mě ptala, jestli jsem ok. Tak říkám, že jo, zvedla jsem se a jela dál. No, po pár metrech se dívám na škody a zjistím, že teče krev. Navíc celá půlka zadku odřená. Tak jsem jela za tou ženou nazpátek, jestli nemá náplast, že bych si to jen zalepila tam, kde mi teče krev. Ona se podívala na mé zranění, usoudila, že to mám jako fakt hnusný, tak mi to rovnou i vyčistila. Seběhly se kolem mě asi tři ženy. Fakt ochota, já jim asi milionkrát děkovala, že to nemusely. A ony jen, že když můžou pomoct, že pomůžou, což mě fakt potěšilo.
Ani nevím, jak jsem dojela domů. Ale prostě jsem to nějak zvládla. Štípe to hrozně. Chodím pomalu a sedět je má noční můra. Takže mám tady nohu na stole, ať nesedím na odřenině a žiju. Ale to není všechno.
Doma jsem dostala zimnici a následně jsem měla zvýšenou teplotu, jen mírně, ale i tak. Tak jsem si šla lehnout o půl osmé, že na hodinku, nakonec jsem vstávala v devět a o tříčtvrtě na deset jsem šla mámě naproti do práce se psem ať se ještě projde.
Doma má máma shlédla mé zranění a okomentovala to slovy, že to mám fakt hrozné a že je možné, že tam budu mít zánět a taky, že to mám hrozně horké. Taky, že být mnou, tak by brečela tu dobu, co se to stalo. Nevím, jak můj zadek vypadá, ale v zrcadle to nevypadá nějak ošklivě, tak nevím, ale i teta říkala, že to vypadá strašně.
Když zhodnotila můj úraz, šla jsem jí pomoct se svačinou. Jenže se mi udělalo špatně a myslela jsem, že omdlím. Měla jsem takové mžiky před očima a ty jsem vždycky mívala před tím, než jsem omdlela. Už párkrát jsem omdlela totiž, takže jsem řekla mamce, že jí nepomůžu, že asi omdlím a tak jsem si šla lehnout a dát nahoru nohy. Máma mi otevřela dokořán okno a já chvíli ležela. Stejně jsem řekla mámě ať spí se mnou v pokoji. A spala. O:)
Ehm, takže jsem omezená v pohybu. Chodím pomalu a chodím jak tučňák. So, zítra se ozvu s jídelákem. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Christine Christine | Web | 2. července 2013 v 22:00 | Reagovat

Jak píšeš, hlavní je, že sis to na chatě užila :)). A je mi líto, jaké škaredé zranění se ti stalo :((. Tak snad to bude lepší a budeš si na to moct aspoň sednout :(

2 Anahell Anahell | Web | 3. července 2013 v 13:11 | Reagovat

Ajeje....
Tak na chatě... no... já jsem velice temperamentní člověk, takže u mě je to na denním pořádku :D Nene... ale tak zpátky to už jeden nevezme. Třeba si dáš příště pozor ;)
Jinak kolečkové... Au au. Kdyby to trvalo, musela bys za doktorem :( Taky jsem jednou spadla na kolečkových. A zrovna u odpočívadla, kde byli dva mladí kluci, cyklisti. Myslela jsem, že se mi budou smát, že jsem tlustá a ještě jsem se vymázla. Cítila jsem se trapně. Ale oni přiběhli a hned se mě se strachem v očích ptali, jestli jsem ok. O.o Někdy holt lidé příjemně překvapí :)

3 Barb Barb | Web | 3. července 2013 v 15:47 | Reagovat

au! to muselo bolet :/ já na bruslích ani neumim - brzdit :D takže to neriskuju :)

4 Butterfly90 Butterfly90 | Web | 4. července 2013 v 18:50 | Reagovat

To ti teda tiše závidím, že se u tebe pořád něco děje... U mě (když nepočítáš to stěhování apod.) je naprosto mrtvo, nedej bože aby si ještě vzal ote dovolenou a musela jsem s ním bejt doma :-D Ty na sebe dávej pozor!!! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama